Historie masáže

Dějiny masáží čerpají ve Starověké Indii především z pramenů sbírky zákonů Manu ( 1000 – 500 let před naším letopočtem ) Jde o písemnou památku Ájurvédy „poznání života‘‘, jenž slouží jako příprava pro IX-III. stolení př.n.l.

V Ájurvédě je popsáno více než 150 akutních a chronických onemocnění, léčebných způsobů, jsou zde podrobně popsány metody zdravotní gymnastiky a masáží – zejména různé způsoby tření a tlaku (hnětení). V podvečer svatebního obřadu v Indii museli ženich a nevěsta bezpodmínečně podstoupit masáž a indické matky uměly provést masáž novorozencům. V chrámech na březích posvátné řeky Gangy používali kněží ( Brahminové ) při masážích bahno, které považovali za léčivé.

Starověký Egypt a historie masáže.

Egypt, stejně jako Čína a Indie je kolébkou lidské civilizace. Je to země, která se výrazně podílela na historii světové kultury. Léčebné techniky vznikly v Egyptě 4000 let před Kristem. Zdrojem našich poznatků týkajících se medicíny v Egyptě jsou v první řadě papyrusy, stejně jako hieroglyfické nápisy na sarkofágy, pyramidy a další stavby. Egypťané jejich prostřednictvím popsali nejen různé choroby, ale také léčivé prostředky. Egypťané používali složité léky, vodoléčbu a masáže.

Na jednom z papyrusů, který byl nalezen v roce 1841 v sarkofágu egyptského vojevůdce, jsou zřetelně vyznačené metody, jako je masáž chodidel, zdravotní masáž zad, hlazení a zřejmě i masáž lýtkového svalu.

Nejstarší zobrazení masáže, kterému je nyní více než 2600 let, se nachází v Novém muzeu v Berlíně v asyrské části, uprostřed předmětů z paláce asyrského krále Sancheriba, který vládl Ninivě v letech 705 až 681 před naším letopočtem. Ve výčtu předmětů najdeme i malou plastiku z alabastru, která zobrazuje dva jedince - jeden leží na posteli a druhý, soudě dle polohy jeho rukou, masíruje ležícímu břicho. Egypt měl hlavní vliv na kulturu Asýrie a Babylónu, včetně rozvoje medicíny a masáží.

Starověké Řecko - masáže a natírání.

Masáže spojené s natíráním těla oleji a mastmi ( promašťující ) a hojné využívání lázní se přesunuly z Egypta do Starověkého Řecka. Již Homér popsal, jak Circea masírovala Odyssea v lázni olejem a mastí. Řeckým lázním byl oddaný i Hercules. To svědčí mj. o tom, že jejich využití bylo spojeno také s fyzickým cvičením.

Řečtí sportovci se v rámci přípravy do soutěží svěřovali do rukou ,,trenérů’’( učitelů gymnastiky ), kteří je koupali, natírali, mazali a sypali jemným pískem, často dováženým z velké dálky - z břehů Nilu. Po zápase byli opět namasírováni. Fyziologický význam masáže popsali slavní lékaři z Řecka, např. Gerodikos, Hippokrates, Demokritos ( jemuž je vlastní slavný aforismus: "Ve zdravém těle - zdravý duch"). Největší básníci Řecka - Homér, Pindar, a další zmiňují ve svých spisech pozitivní účinky masáže. První z řeckých lékařů, jenž začal propagovat gymnastiku a masáže (u nemocných i zdravých) byl Gerodikos, který žil asi 100 let. Fyzické cvičení doplňoval denní masáží.

Jeho žák Hippokrates a další řečtí lékaři uměli aplikovat masáže nejen pokud šlo o sport, ale také u různých chorob. Hippokrates píše: "Lékař musí být zkušený v mnoha věcech, a kromě jiného i v masážích." Zvláštní význam kladl na hnětení při masáži. Veliký Řek byl toho názoru, že "lékař by měl ovládat umění hnětení při masáži. Díky tomuto hnětení se utužuje kloubní spojení a stává se plně pohyblivým."

Ne zcela bezdůvodně někteří autoři zdůrazňují, že dějinami léčebných masáží začíná doba Řecka.

Řada řeckých lékařů a gymnastů dávalo velký důraz na masáž v domácím prostředí, v medicíně i sportu, za použití veškerých dostupných masážních technik. Na četných řeckých vázách a dalších uměleckých dílech, které jsou k dispozici v muzeích po celém světě se dochovalo zobrazení kultu těla dávného Řecka, jenž se skládal z fyzických cvičení, polévání vodou, natírání těla vonnými esencemi a masážemi.